• Úvod
• Reference
• Kariéra
• Kontakty
• Telefonní seznam
• Aktuality

Úvod > O ústavu > Historie ústavu

Historie ústavu

1919–2009: 90 let výzkumu v oblasti vod

VZNIK ÚSTAVU

Výzkumný ústav vodohospodářský byl jedním z prvních vědeckých ústavů založených v samostatné republice Čechů a Slováků. Tato priorita byla logickým důsledkem velké pozornosti, jíž se hospodaření a nakládání s vodou po staletí v našich zemích těšilo – od budování rybničních soustav s vrcholem v 15. a 16. století, přes projekty na splavnění velkých řek až po pozorování a měření na počátku 19. stol. Se vznikem hydrografické služby koncem 19. stol. byly položeny základy pro vědecký přístup k problematice vody. Vznikající ústav na tuto službu plynule navázal.

Ústav byl založen jako Státní ústav hydrologický usnesením ministerské rady z 19. prosince 1919. Zpráva z jednání rady výstižně charakterizuje důvody, jež vedly k založení ústavu: „...čeští inženýři při svých jinak vynikajících a uznávaných pracích jsou odkázáni jen na čistou spekulaci a nemají po ruce výzkumných a zkušebních ústavů, ve kterých by mohli své projekty a myšlenky přezkoušeti, než je předloží veřejnosti a provedou.“

Ústav měl být ústředím hydrologické služby pro celé území republiky, přičemž praktický výkon této služby měla zajišťovat hydrografická oddělení zemských úřadů v Praze, Brně, Bratislavě a Užhorodě. Organizační práce byly zahájeny 13. 10. 1920 podle ideového návrhu Dr. Ing. Jana Smetany. Od roku 1922 se již ústav věnoval svému poslání – výzkumu, zprvu vesměs hydrologickému.

Dr. Ing. Jan Smetana stál u zrodu ústavu

Hydrologická měření v minulosti

Ze zakládací listiny ústavu

Provádět:

• vědecký výzkum vod ovzdušných, povrchových a podzemních a výzkum jejich vzájemné souvislosti, užít výsledků tohoto výzkumu pro řešení všech otázek účelného a hospodárného využití vody a ochrany před ní,
• výzkum všeobecných zákonů pohybu vody v otevřených korytech, potrubích a zeminách,
• pokusy, které mají za účel, aby vodní stavby stavebně inženýrské byly účelně vytvořeny a uspořádány po stránce hydraulické, a tím i stavební,
• pokusnictví v oboru podzemních vod,
• pokusnictví v oboru mechaniky zemin a zemních staveb ve vztahu k vodě,
• pokusy s vlekem těles ve vodě,
• zkoušky výkonnosti vodních motorů,
• pokusnictví v oboru hydrometrie.

PRVNÍ LÉTA A BUDOVÁNÍ AREÁLU V PODBABĚ

Po prvních deset let existence hydrologického ústavu se pracovalo ve stísněných poměrech na několika pracovištích rozptýlených po celé Praze. Výzkumné práce byly nevyhovujícím rozmístěním ústavu limitovány, a proto se již od roku 1921 uvažovalo o výstavbě nové budovy v Praze. Nakonec bylo rozhodnuto o výstavbě ústavu v rozsáhlém areálu v Praze-Podbabě. Autorem definitivního architektonického řešení je architekt Fr. Bartoš. Se stavbou se začalo až v r. 1927. Nejprve byl dokončen tárovací žlab (1930), pak budova A s hydrotechnickou laboratoří. V té době měl již ústav 34 zaměstnanců. Rok předtím byla v ústavu zřízena také hydrologická výzkumná stanice.

Vzhledem k tomu, že se ve výzkumném programu stále častěji objevovaly i úkoly hydrotechnického charakteru, bylo rozhodnutím Ministerstva veřejných prací z 18. srpna 1925 schváleno zřízení hydrotechnického ústavu a jeho spojení s ústavem hydrologickým. Protože pro řešení požadovaných úkolů kapacita budovy nestačila, byla vybudována budova B, s jejíž stavbou se započalo r. 1931; dokončena byla roku 1933.

Perokresba návrhu budovy A	Stavební místo vybrané pro vybudování ústavu v Podbabě
Návrh budovy A s tárovacím žlabem	Budovy A a B dokončené v roce 1933

ÚSTAV A T. G. MASARYK

První prezident republiky si dobře uvědomoval význam vědy a výzkumu pro nově se tvořící stát. Svědčí o tom i jeho citát: „Na vědeckém základě má býti vybudována nejvyšší výkonnost celého národa a státu, všechna práce má být soustavně budována na vědecké teorii.“ Vážnost, které se T. G. Masaryk těšil u většiny obyvatel republiky, vyjádřili pracovníci ústavu v roce 1930, na který připadly 80. narozeniny prvního československého prezidenta, žádostí o připojení jeho jména k názvu spojených ústavů. Se svolením prezidenta republiky nesla pak instituce pojmenování Státní výzkumné ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka. Roku 1933 se uskutečnila i návštěva prezidenta republiky v areálu ústavů. V roce 1946 byl název ústavu, při zachování působnosti a rozsahu agendy, zjednodušen na Státní ústav hydrologický T. G. Masaryka. Avšak v roce 1951 dochází k dalšímu přejmenování ústavu, tentokrát na Výzkumný ústav vodohospodářský. Jméno prvního prezidenta se z názvu vytrácí a vrací se zpět teprve po změně politických poměrů v roce 1990.

POBOČKY

Ve 40. letech se ústav musel vyrovnat i s nutností komplexně řešit specifické vodohospodářské problémy vyvolané industrializací severní Moravy a Brněnska. Proto vzniklo již v roce 1942 pracoviště v Ostravě, které se soustředilo na zhoršující se jakost vody v Odře a jejích přítocích. Roku 1949 bylo zřízeno detašované pracoviště v Brně, kterému bylo uloženo přednostně zabezpečovat vodohospodářský výzkum a rozvoj v povodí Moravy.

V roce 1951 pak vzniklo pracoviště i v Bratislavě. To se v rámci federalizace a také díky rozšíření odborné náplně i rozsahu výzkumných prací stalo roku 1968 samostatným ústavem (Výskumný ústav vodného hospodárstva) a detašovaná pracoviště v Brně a Ostravě získala statut poboček VÚV.

Současné zaměření poboček se stále orientuje především na regionální problematiky, o čemž svědčí např. řešení úkolů souvisejících s identifikací antropogenních tlaků na stav vod a vodních ekosystémů v oblastech povodí Moravy, Dyje a Odry. Dochází však k neustálému rozšiřování zkoumaných témat – ať už o ekotoxikologickou problematiku či rizika vyplývající z povodňového nebezpečí v ČR a řadu dalších. Stále širší záběr řešené problematiky vedl k nutné výstavbě nových prostor obou poboček. V Ostravě byla nová budova otevřena v roce 1997, v Brně v roce 2006.

POVÁLEČNÝ VÝVOJ

Poválečný vývoj přinesl vodohospodářskému výzkumu celou řadu nových úkolů. Kromě dosavadního zaměření na hydrologii a hydrotechniku dochází po r. 1945 k posílení kapacity ve prospěch úkolů zdravotně vodohospodářských; značná pozornost se začíná věnovat výzkumu v oblasti čistoty a jakosti vod, čištění odpadních vod a zásobování vodou. Zároveň se v té době rozvíjí hydroenergetická výstavba; i ta přináší nové úkoly. K jejich zvládnutí je třeba ústav rozšířit a modernizovat – proto se staví třetí provozní budova s novou hydrotechnickou laboratoří. Celkový rozsah kryté laboratorní plochy tím vzrostl na 1 840 m² a k dispozici byla i nekrytá plocha na dvoře ústavu s rozsahem do 2 700 m². V druhé polovině padesátých let byla v ústavu vybudována i aerodynamická laboratoř, jež se brzy stala významnou součástí experimentální základny ústavu.

Organizačně byly změny fixovány zákonem č. 261/49 Sb., ze dne 9. ledna 1951, jímž byl zřízen Výzkumný ústav vodohospodářský v Praze s pobočkou v Bratislavě jako resortní výzkumný ústav. V 50. letech došlo i k oddělení hydrologické a meteorologické služby od výzkumu a jejich převedení do Hydrometeorologického ústavu. Ve VÚV zůstala pouze výzkumná složka hydrologie povrchových, podzemních a ovzdušných vod. Bylo též vyňato oddělení zabývající se půdní mechanikou; ústav byl naopak rozšířen o další laboratoře pro chemické, biologické a bakteriologické rozbory.

Pro potřeby řešit vodohospodářskou problematiku komplexně, tedy i s přihlédnutím k otázkám řízení a ekonomiky, bylo v roce 1969 ustaveno Středisko pro rozvoj vodního hospodářství jako samostatná rozpočtová jednotka, organizačně začleněná do VÚV. Koncem roku 1975 pak bylo rozhodnuto o spojení rozvojové skupiny z podniku Vodohospodářský rozvoj a výstavba se Střediskem pro rozvoj vodního hospodářství a o začlenění takto vzniklého útvaru do VÚV. Ústav prostřednictvím tohoto úseku zajišťoval i strategické plánování ve vodním hospodářství, státní vodohospodářskou bilanci a řadu podkladů pro legislativní, organizační i ekonomické nástroje řízení, a to jako odbornou podporu státní správy.

Měření v hydrotechnické laboratoři	Prototyp čiřiče konstrukce VÚV
Model vltavské kaskády vybudovaný ve VÚV	Pojízdná laboratoř

VÝVOJ PO ROCE 1989

Po roce 1989 byl ústav převeden do působnosti nově vzniklého MŽP ČR jako jedna z prvních odborných institucí pro jednotlivé složky životního prostředí. V roce 1992 bylo dokončeno soustředění všech pražských pracovišť do areálu v Podbabě a od roku 1993 začal ústav fungovat jako příspěvková organizace. V roce 1999 byla činnost ústavu rozšířena o problematiku odpadů.

V srpnu 2002 byl ústav postižen katastrofální povodní, z níž se vzpamatovával téměř tři roky. I když došlo k obrovským ztrátám na vybavení a zařízení, základní stavby ústavu při povodni obstály. Po povodních odvedli pracovníci VÚV nezměrný kus práce při obnově svého zázemí a pro dokončení zadaných odborných úkolů. Jejich přičiněním a také díky pomoci a darům veřejnosti, státu i zahraničních partnerských organizací se podařilo ústav obnovit a odborná a výzkumná činnost se přitom nezastavila. Situace se normalizovala v roce 2005, kdy byla zahájena činnost v nové budově laboratoří pro oblast vody, odpadů a dalších složek životního prostředí v Praze-Podbabě a výzkumná činnost mohla nadále probíhat v odpovídajících podmínkách.

K 1. lednu 2007 se opatřením ministra životního prostředí č. 12/2006 stal ústav veřejnou výzkumnou institucí.

Pokud jde o výzkum, je v posledních letech kladen stále větší důraz na ochranu říční sítě, na jakost vod a hodnocení stavu vodních útvarů. V ústavu jsou řešeny rozsáhlé výzkumné záměry Výzkum a ochrana hydrosféry a Výzkum pro hospodaření s odpady, dále projekty pro sledování a hodnocení antropogenních tlaků na jakost vod v povodích Labe, Moravy i Odry a řada dalších. Nezanedbatelná není ani mezinárodní spolupráce a také odborná činnost pro podporu výkonu státní správy v řadě oblastí, zejména při implementaci a reportingu vybraných směrnic EU.