česky / english

Úvod > Výzkumné odbory > Odbor hydrauliky, hydrologie a hydrogeologie > Oddělení hydrogeologie a ekologických zátěží > Oddělení hydrologie a ekologických zátěží historie

Oddělení hydrogeologie a ekologických zátěží

Oddělení se zabývá dvěma zájmovými sférami. Jednou je expertní a vyjadřovací činnost v širší oblasti aplikované hydrogeologie, včetně odborné činnosti v pracovních skupinách hraničních vod v oboru podzemních vod (hraniční vody s Polskem a Německem). V oblasti aplikované hydrogeologie je mj. řešena problematika vsakování předčištěných odpadních vod do horninového prostředí. Oddělení se rovněž zabývá výzkumem negativních dopadů starších vrtných prací na režim a jakost podzemních vod.

Druhou řešenou oblastí jsou metody identifikace, průzkumu, sanace a monitoringu ekologických zátěží, včetně metod hodnocení starých ekologických zátěží a ekologických rizik. Součástí činnosti oddělení, navazující úzce na tuto oblast, je i odborná gesce nad problematikou vzorkování podzemních vod a půdního vzduchu. ( PDF (273.4 kB, Adobe Acrobat dokument))

Aktuálně zkoumaný vrt v době svého vzniku před 50-ti lety

Aktuálně zkoumaný vrt v době svého vzniku před 50 lety

Historie hydrogeologie a ekologických zátěží

Obor podzemních vod se začal uplatňovat v náplni činnosti ústavu již brzy po jeho založení. Prvním výrazným projevem bylo zahájení edice „Podzemní vody a prameny“, která byla koncipována podle listů speciální mapy 1 : 75 000 a soustředila se na území české křídy. Měla charakter převážně hydrografický – dokumentovala výskyt pramenů jako přirozených vývěrů podzemních vod, obsahovala však kromě místopisu také popis přírodních podmínek pro jejich vznik, přímé zaměření vydatnosti a základní kvalitativní ukazatele. V období do 2. světové války bylo v letech 1934–1938 zpracováno a vydáno pět listů. Tato edice je spojena především se jménem Františka Podvoleckého, který byl autorem konceptu edice a většiny listů i publikace mapující výsledky výzkumu podzemních vod za období 1928 až 1935. Publikace (Zprávy veř. služby technické, roč. 1935 – Práce a studie, 17, 1936) poskytuje již jinak nenahraditelné údaje z neovlivněného období. Na tuto edici navázalo po válce další pokračování, většinou pod redakcí Bedřicha Filipa – v období 1951 až 1969 bylo zpracováno a vydáno v rámci ediční řady VÚV Práce a studie dalších devět listů. Tím byla edice ukončena.

Ukázka z edice „Podzemní vody a prameny“

Činnost oboru se postupně zaměřila především na výzkum vztahu podzemních a povrchových vod. Od 50. let minulého století se prováděla soustavná měření průtoků na vybraných povrchových tocích a byly vyvinuty metody hodnocení podílu odvodňování podzemních vod na tvorbě celkového odtoku. Tento podíl byl vyhodnocen v rozmezí 40 až 60 procent celkového odtoku, byl lokalizován a stanoven i jeho dlouhodobý režim. Metoda „PPP“ (podélný profil průtoků), je dodnes používána jako standardní postup pro hodnocení interakce podzemních a povrchových vod. Vznik a vývoj tohoto odvětví je spjat s působením Františka Slepičky, který jednak položil teoretické i praktické základy pro jeho uplatnění, jednak vychoval celou řadu těch, kteří se další aplikací zabývají.

Snaha o komplexní přístup při hodnocení významu podzemních vod nejen z hlediska jejich využívání nebo ochrany před jejich škodlivými účinky, ale i z hlediska jejich významu jako složky ekosystémů přinesl ve svých pracích Václav Zajíček. V ústavu prošel širokým záběrem prací od návrhu pozorovací sítě podzemních vod na Žitném ostrově, přes řešení podmínek odběrů v řadě vodárenských oblastí až po návrhy řešení celkových vodohospodářských poměrů dílčích územních celků.

RNDr. Václav Zajíček při terénním výzkumu v povodí Žebrákovského potoka

Potřeba ověření výsledků v rámci nutného souladu a vzájemného se doplňování teoretického a experimentálního výzkumu vedla v roce 1964 k založení výzkumného povodí v adršpašsko-teplické struktuře pod vedením Miroslava Svobody a Karla Klinera. Z výsledků terénních měření vzešla řada doplnění a upřesnění jak pro praktickou hydrogeologii, tak pro hydrologické metody hodnocení přírodních zdrojů podzemních vod. Na přelomu šedesátých let byl Klinerův přístup zpracování chronologické hydrologické bilance prvním postupem tohoto typu důsledně zahrnující všechny bilanční složky. Jeho aplikace v ČSR se stala základem pro programy matematických bilančních modelů. Rozvoj materiálního vybavení povodí umožnil jeho další využívání pro všechny oblasti hydrologie.

Souběžně byly řešeny i styčné úkoly hydrologie a hydrauliky podzemních vod Miroslavem Kněžkem a Břetislavem Jedličkou, převážně zaměřené na vodárenské využívání. Byl to především návrh koncepčního uspořádání umělé infiltrace v oblasti Káranské vodárny, následný výzkum kolmatace vsakovacích nádrží, výzkum břehové kolmatace a jejího ovlivňování režimu poříčních podzemních vod. Specifickým zaměřením bylo hydrologické hodnocení možných změn režimu podzemní vody v důsledku výstavby tras pražského metra.

Od 50. let minulého století byly podzemní vody i náplní činnosti rozvojové organizace odvětví vodního hospodářství, původně určené pro sestavení Státního vodohospodářského plánu (SVP). V rámci její činnosti byly vytvořeny základy pro soustavnou evidenci odběrů podzemních vod, vedenou od roku 1968-1969, bilanci podzemních vod a spoluúčast na založení specializované části dokumentačního fondu (Geofond, Hydrofond) a subkomise pro podzemní vody v Komisi pro klasifikaci zásob (KKZ). Součástí činnosti byl hydrogeologický průzkum vodohospodářsky perspektivních oblastí zdrojů podzemních vod. Do rozsahu tohoto průzkumu patřily zejména akce: polická pánev, vysokomýtská synklinála, Loučná, povodí pravobřežních přítoků středního Labe, Ploučnice a Kamenice, Třeboňská pánev, kvartérní uloženiny řeky Moravy aj. Dokumentace průzkumu zůstala zachována i po povodni 2002 a obsahuje cca 400 archivních položek. Zároveň bylo toto pracoviště aktivním účastníkem programu regionálního hydrogeologického průzkumu, realizovaného v období 1966 až 1990.

V roce 1976 bylo rozvojové pracoviště podniku Vodohospodářský rozvoj a výstavba začleněno do VÚV. Tímto krokem byl ústav rozšířen o řadu pracovníků (Miroslav Olmer, Zdeněk Anton, Karel Růžička). Osobitým přínosem tohoto pracoviště pod vedením Miroslava Olmera byla jednak aplikace metody stanovení základního odtoku v regionálním měřítku území povodí Labe, Moravy a Odry (později využitá pro sestavení Mapy základního odtoku podzemních vod na území Československa, ČHMÚ, Praha 1982), jednak vytvoření systému členění územních jednotek pro průzkum, bilanci, hodnocení a evidenci zdrojů podzemních vod – hydrogeologická rajonizace. První rajonizace vznikla v roce 1965 pro území Československa spolu s hydrogeologickou mapou v měřítku 1 : 500 000. Od té doby probíhá její postupná aktualizace (1966: Hydrogeologická mapa, Rajony podzemních vod – Kartografické nakladatelství a Ředitelství vodních toků, Praha; 1974-76: Hydrogeologická mapa SVP s bilanční přílohou, Kartografie a VRV, Praha; 1987: SVP, Hydrogeologická rajonizace – ČÚGK a VÚV; 2005: Hydrogeologická rajonizace České republiky – ČGS a HEIS VÚV T.G.M.).

Hydrogeologická rajonizace 1965 – mapa 1:500 000

Pro regionální hydrogeologické průzkumy stanovující přírodní zdroje podzemních vod a jejich využitelné množství v kategoriích A, B, C1 a C2 byl VÚV investorem. Regionální hydrogeologický průzkum byl ukončen po roce 1985 a jeho výsledky byly ve VÚV využity pro další práce, nyní již převážně výzkumného charakteru. Byla řešena problematika interakce povrchových a podzemních vod v povodí Obrtky a Úštěckého potoka, v jihočeských pánvích, ochrana a využití podzemních a povrchových vod při výstavbě a následném provozu JE Temelín. Výsledky regionálního hydrogeologického průzkumu polické křídové pánve a následné využívání zdrojů podzemní vody daly v roce 1976 podnět k vytvoření společné česko-polské skupiny expertů hydrologů a hydrogeologů pro řešení problematiky hraničních podzemních vod v tomto regionu. Za VÚV je dlouhodobě členem této skupiny expertů Jaroslava Procházková.

V roce 1992 došlo k fyzickému přestěhování rozvojového pracoviště do Podbaby a bylo vytvořeno společné oddělení podzemních vod, které bylo později začleněné do Sekce hydrauliky, hydrologie a hydrogeologie. Pod vedením Petra Kubaly a později Hany Prchalové se toto oddělení podílelo na tvorbě nového zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, implementací komunitární legislativy, zejména Rámcové směrnice pro vodní politiku č. 2000/60 ES a její dceřinné směrnice č. 2006/118/ES o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu. Tyto práce pokračují v současné době pod vedením Anny Hrabánkové společně s aplikací metodických postupů na národní úrovni (bilance současného a výhledového stavu množství a jakosti podzemních vod, tvorba plánů oblasti povodí), vývojem metodik a nástrojů pro vymezování zranitelných oblastí a plněním požadavků nitrátové směrnice 91/676/EHS. Oddělení se rovněž podílí na řešení ochrany a integrovaného managementu podzemních vod v rozvojových zemích (Zbyněk Hrkal).

V lednu 2005 vzniklo samostatné oddělení hydrogeologie a ekologických zátěží vedené Pavlem Eckhardtem. Hlavní náplní činnosti oddělení se stal výzkum v oblastech aplikované hydrogeologie a v problematice ekologických zátěží. Pozornost je věnována vlivu starých vrtů na režim a kvalitu podzemních vod, odborné činnosti v pracovních skupinách hraničních vod v oboru podzemních vod, výzkumu vlivu významných ekologických zátěží na tok Labe, problematice ekologických zátěží s PCB a problematice vsakování odpadních vod do horninového prostředí. Součástí činnosti oddělení se stala i odborná gesce nad problematikou vzorkování podzemních vod a půdního vzduchu.

 
Mapa webu | O webu | Tisknout stránku | Správa webu | 
vyrobila Omega Design